|
|
Možnosti využití vybraných druhů entomopatogenních hub v biologické ochraně rostlin proti modelovým druhům škůdců hospodářských plodin
KONOPICKÁ, Jana
Dizertační práce je zaměřená na problematiku entomopatogenních hub, které se mohou využívat v biologické ochraně rostlin. Dizertační práce je sestavena ze dvou hlavních částí: 1) podrobné literární rešerše a 2) pěti podkapitol experimentální části a výsledků, které obsahují originální publikace s výsledky vlastní výzkumné práce. První studie byla zaměřena na izolaci a identifikaci nových kmenů entomopatogenních hub z půdních vzorků z České republiky a Izraele a zkoumala se také účinnost proti roztoči Rhizoglyphus robini. Celkem bylo z půdních vzorků z obou zemí vyizolováno 5 rodů entomopatogenních hub (Metarhizium sp., Beauveria sp., Isaria sp., Lecanicilium sp. a Purpureocillium sp.). Nejfrekventovanější byl rod Metarhizium sp. a to zejména na lokalitách v České republice. Nejvyšší účinnost proti roztoči Rhizoglyphus robini byla zjištěna u kmenů Metarhizium anisopliae izolovaných z půdních vzorků z České republiky a u kmene Metarhizium indigoticum z Izraele. Mortalita po 4. dnech biotestu byla téměř 100 %. Druhá studie se zabývala účinností entomopatogenní houby Isaria fumosorosea CCM 8367 proti zavíječi zimostrázovému (Cydalima perspectalis). Houbová infekce byla pozorována většinou u kukel. Nicméně mortalita nepřesáhla 60 %, což naznačuje velmi nízkou citlivost zavíječe zimostrázového k houbě Isaria fumosorosea CCM 8367. Ve třetí podkapitole se řešila problematika závažného škůdce brambor mandelinky bramborové. Nejprve byly provedeny laboratorní experimenty, kde se vybral virulentní kmen Beauveria bassiana BBA 08 proti tomuto škůdci, který byl následně použit v dalších experimentech. Tento kmen byl testován proti dospělcům mandelinky bramborové v květináčových pokusech a polních podmínkách. Houba byla aplikována samostatně a v kombinaci s entomopatogenními hlísticemi. Ve všech experimentech houba snížila počty dospělců mandelinky bramborové, v terénní aplikaci až o 30 % v porovnání s kontrolou. Čtvrtá studie se věnovala záměrnému obohacení půdního výsevního substrátu entomopatogenní houbou Isaria fumosorosea CCM 8367 pro zvýšení supresivity. Výsledky ukázaly, že při 20 °C houba úspěšně kolonizovala půdní substrát a přetrvávala v něm více jak 6 měsíců i když se průměrná koncentrace mírně snížila z 5,89×104 na 2,76×104 spor na mililitr substrátu během experimentu. Poslední studie testovala efektivitu přenosu entomopatogenní houby Isaria fumosorosea CCM 8367 pomocí entomopatogenních hlístic druhu Steinernema feltiae a Heterorhabditis bacteriophora. Výsledky naší studie poprvé ukázaly, že šíření konidií i blastospor Isaria fumosorosea je významně posíleno přítomností entomopatogenních hlístic.
|
|
|
Migrace a patogenita neurotropních helmintů
Pech, Václav ; Horák, Petr (vedoucí práce) ; Chanová, Marta (oponent)
Neurotropismus helmintů lze pozorovat v jejich mezihostitelích, paratenických a definitivních hostitelích. Tito helminti využívají nervovou soustavu k migraci tělem hostitele, mohou zde také dospívat a rozmnožovat se. Neurotropní helminty lze najít jak mezi motolicemi (Diplostomum baeri, D. phoxini, Ornithodiplostomum ptychocheilus, Trichobilharzia regenti) a tasemnicemi (Taenia multiceps, T. solium), tak hlísticemi (Angiostrongylus cantonensis, Elaphostrongylus cervi, Parelaphostronglus tenuis, Baylisascaris procyonis). Přítomnost těchto helmintů v NS způsobuje (často s podílem imunitního systému hostitele) neurologické či jiné patologické změny. Nakažení hostitelé pak často hynou. Někteří neurotropní helminti (A. cantonensis, B. procyonis, T. solium, T. multiceps) mohou nakazit i člověka.
|
|
|
Endoparazitózy ovcí na konvenčních farmách a biofarmách
Vomáčková, Karolína
Cílem této práce je zhodnocení rozdílu ve výskytu endoparazitů ovcí na konvenční farmě a v biochovu. Součástí tohoto zhodnocení je vypracování literární rešerše podle naší a zahraniční odborné literatury týkající se problematiky endoparazitických hlístic, tasemnic a kokcidií u ovce domácí. Podle této rešerše lze v podmínkách ČR zachytit sedm závažnějších druhů kokcidií, čtrnáct druhů střevních hlístic, dva druhy plicních hlístic, dva druhy tasemnic a dva druhy motolic. Praktické sledování probíhalo pomocí nedestruktivních koprologických metod v průběhu roku 2016. Během sledování byly zachyceny čtyři druhy kokcidií (Eimeria bakuensis, Eimeria ovinoidalis, Eimeria parva, Eimeria crandalis) sedm druhů střevních hlístic (Haemonchus concortus, Trychostrongylus spp.axei, Nematodirus spp., Cooperia curticei, Bunostomum trigonocephalum, Chaberia ovina, Oesophagostomum venulosum), jeden druh plícních hlístic (Protostrongylus rufescens) a jeden druh tasemnice (Moniezia expansa). Prevalence a intenzita infekce se lišily podle způsobu hospodaření, způsobu péče o ovce včetně odčervování a také podle ročního období. Celkově byl jako zdravější vyhodnocen biochov, lze tedy jako praktický výstup této práce doporučit také v konvenčních chovech věnovat ovcím více péče s ohledem na životní cykly parazitů.
|
|
|
Hlístice přenášené kozlíčkem sosnovým (Monochamus galloprovincialis (Olivier, 1795)) (Coleoptera: Cerambycidae)
Rolincová, Petra
Kozlíček sosnový (Monochamus galloprovincialis (Oliver, 1795)) je sekundárním dřevokazným škůdcem borovic. Vzhledem k tomu, že se jedná o přenašeče háďátka borovicového (Bursaphelenchus xylophilus (Steiner & Buhrer, 1934)) – karanténního organismu, který napáchal mnoho škod na borových porostech v Asii i Portugalsku – je žádoucí jeho i organismy s ním asociované sledovat. Cílem práce bylo získat přehled o hlísticích přenášených kozlíčkem sosnovým a zhodnotit jejich biologické interakce na základě literárních zdrojů. Odchyt kozlíčků byl prováděn na deseti lokalitách České republiky v roce 2015, 2016 a 2017 pomocí nárazových pastí s atraktanty. Extrakce hlístic byla provedena macerací odchyceného hmyzu ve vodě. Determinace hlístic byla provedena na základě morfologických a molekulárních znaků. Celkem bylo analyzováno 1709 jedinců kozlíčků sosnových, z nichž 12,6 % neslo hlístice. Byly nalezeny tyto taxony hlístic: Aphelenchoides sp., Aphelenchoides stammeri, Bursaphelenchus mucronatus, Contortylenchus sp., Deladenus sp., Diplogasteroides sp., Ektaphelenchoides sp., Parasitaphelenchus sp., Parasitorhabditis sp., a larvy z řádu Tylenchida.
|
|
|
Vliv chovatelského prostředí na výskyt endoparazitů ovcí na Tišnovsku
Vomáčková, Karolína
Cílem této práce bylo vypracování literárního přehledu týkajícího se problematiky endoparazitických hlístic, tasemnic, motolic a kokcidií u ovce domácí v souvislosti s podmínkami chovu a zoohygienickou péčí. Bylo zjištěno, že v našich podmínkách lze detekovat sedm druhů kokcidií, čtrnáct druhů střevních hlístic, tři druhy plicních hlístic, dva druhy tasemnic a čtyři druhy motolic. Dále jsou diskutovány možnosti tlumení parazitů pomocí podmínek chovatelského prostředí. Praktické koprologické vyšetření vzorků probíhalo na podzim roku 2018 v deseti různých chovech na Tišnovsku. Byly zaznamenány 4 druhy kokcidií (Eimeria bakuensis, E. crandalis, E. parva, E. ovinoidalis), 8 druhů střevních hlístic (Bunostomum trigonocephalum, Cooperia curticei, Haemonchus contortus, Chabertia ovina, Nematodirus spp., Oesophagostomum venulosum, Trichuris ovis, Trichostrongylus spp.), dva druhy plicních hlístic (Muellerius capillaris, Protostrongylus rufescens) a jeden druh tasemnice (Moniezia expansa). Prevalence a intenzita infekce se v chovech lišily. Z práce lze vyvodit, že v chovatelských podmínkách má pozitivní vliv na průběh parazitárního onemocnění přídavek krmných doplňků v době bahnění.
|
|
|
Tažní psi v Arktidě jako potenciální zdroj parazitárních infekcí lidí a volně žijících zvířat
BROŽ, Marek
Cílem této práce bylo posoudit tažné psy jako potenciální zdroj parazitárních infekcí lidí a volně žijících zvířat. Byly vyšetřeny vzorky výkalů tažných psů ze Svalbardu a Grónska pomocí molekulárních a mikroskopických metod na přítomnost mikrosporidií, kryptosporidií, giardií a helmintů. Jeden vzorek ze Svalbardu byl pozitivní na přítomnost vajíček hlístice Toxocara canis a čtyři vzorky ze Svalbardu byly pozitivní na DNA mikrosporidie Enterocytozoon bieneusi neobvyklého genotypu.
|
|
|
Orientace helmintů při hledání hostitele
Vojtová, Terezie ; Mikeš, Libor (vedoucí práce) ; Horák, Petr (oponent)
Parazitičtí helminti jsou ve vnějším prostředí nuceni často rychle vyhledat svého hostitele, aby tak mohli pokračovat ve svém ontogenetickém vývoji, případně tento vývoj dokončit. K vyhledání a identifikaci hostitele využívají různé typy receptorů, které jim umožňují vyvolat taxi odpovídající přicházejícímu podnětu a zachovat se tak podle dané situace. Z hlediska pojetí helmintů se tato práce dotýká motolic, jejichž volně se pohybující stádia jsou miracidium a cerkárie, monogeneí, kteří jsou živorodí nebo vejcorodí s larvou onkomiracidium a hlístic, u kterých se volně pohybuje třetí larvální stádium. Pozornost je věnována také zástupcům skupiny Myxozoa a Ciliophora, neboť i tito využívají při vyhledávání hostitelů podobné mechanismy jako helminti. Tato práce nabízí shrnutí dosavadních poznatků týkajících se orientace helmintů ve vnějším prostředí a na základě zjištěných údajů lze porovnat, jaké mechanismy pro nalezení hostitele jednotlivé druhy využívají a podle jakých signálů z vnějšího prostředí se nejčastěji orientují. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Orientace helmintů při hledání hostitele
Vojtová, Terezie ; Mikeš, Libor (vedoucí práce) ; Horák, Petr (oponent)
Helminti jsou ve vnějším prostředí nuceni často rychle vyhledat svého hostitele, aby tak mohli pokračovat ve svém ontogenetickém vývoji, případně tento vývoj dokončit. K vyhledání a identifikaci hostitele využívají různé typy receptorů, které jim umožňují vyvolat pohyb odpovídající přicházejícímu podnětu a případně zareagovat na přítomnost hostitele. Tato práce nabízí shrnutí dosavadních poznatků týkajících se orientace helmintů, porovnání mechanismů využívaných pro nalezení hostitele a signálů v prostředí. Z hlediska pojetí helmintů se tato práce týká motolic, jejichž volně se pohybující stadia jsou miracidium a cerkárie, monogeneí, kteří jsou živorodí anebo vejcorodí s larvou onkomiracidium, a hlístic s infekčním třetím larvální stadiem. Pozornost je věnována také rybím parazitům ze skupiny Myxozoa a Ciliophora, neboť tito využívají při vyhledávání hostitelů do jisté míry podobné mechanismy jako helminti. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
| |
|
|
Hodnocení vlivu patogenů na plodnost samic lýkožrouta modřínového (Ips cembrae)
Klačmerová, Zuzana ; Lukášová, Karolína (vedoucí práce) ; Vanická, Hana (oponent)
Bakalářská práce se zabývá zhodnocením vlivu různých skupin patogenů na plodnost samic lýkožrouta modřínového (Ips cembrae). V roce 2015 probíhal výzkum, při kterém se porovnávaly počty vykladených vajíček u zdravých a nakažených samic. Na třech lokalitách Středočeského kraje v rozmezí měsíce března a dubna byly pokáceny modřínové lapáky. Napadené stromy byly podříznuty a ponechány na slunném místě přikryté větvemi. Sběr vzorků vykladených samic byl proveden v měsíci červnu, kdy byly samice I. cembrae vykladené. Vzorky byly prohlédnuty po pitvě vnitřních orgánů pod mikroskopem v laboratoři ČZU v Praze. Celkem bylo pro studii vypitváno 381 samic lýkožrouta modřínového. Výsledky byly statisticky analyzovány a porovnávány s výsledky jiných autorů. Nalezené patogeny lze zařadit mezi patogeny běžně parazitující u lýkožrouta modřínového. Z výsledků mé studie plyne, že obecně nejsou zjevné rozdíly mezi zdravými a nakaženými I. cembrae. Výjimku však tvoří lokalita Rakovník, na které byl zaznamenán vyšší počet vajíček u samic bez přítomnosti hlístovek a ty s přítomností Chytridiopsis typographi vytvářely signifikantně delší matečné chodby.
|
host ::
RSS.